Praxe makerspaces v Brně

Závěrečný úkol do pedagogické psychologie.

Poznatky z minulých úkolů bych nyní ráda porovnala s praxí, která panuje v brněnských makerspaces. Konkrétně budu mluvit o makerspace v knihovně filozofické fakulty, komerčním FabLabu Brno, který momentálně sídlí v technologickém parku, a jeho pojízdné pobočce FabLab University (dále jen “kamion”), který se pohybuje po školách v Jihomoravském kraji a konají se v něm workshopy pro žáky.

V makerspace v knihovně fakulty jsem pouhým nepravidelným uživatelem. V rámci kamionu FabLab Univesity jsem dříve pracovala jako lektorka. Porovnávat budu praxi takovou, kterou jsem zažila letošní jaro a nevylučuji, že od té doby některé zavedené postupy mohly změnit.

Prostor

Jako jeden z nejdůležitějších aspektů makerspaces vnímám zejména propojení komunity s prostorem, příležitost setkávat se s ostatními makery a spontánní sdílení zkušeností ¹.

Ve FabLabu tento aspekt funguje hladce. Ústřední část prostoru je v podstatě coworkový prostor, kde lidé pracují na svých projektech u pracovních stolů. Motivací je není jen blízkost k samotným strojům, ale třeba i dostupnost výkonných notebooků, které FabLab poskytuje v rámci členství.

Makerspace na FF je limitováno malou místností a pracovní prostředí pro více lidí poskytovat prakticky ani nemůže. V plánu je přesun do větších prostorů a v budoucnu bude schopno podobné možnosti nabídnout. Co se ale týče komunitní stránky, nevnímám snahu o aktivní budování komunity makerů. Během zaučovacích workshopů jsou členové ponoukáni k rezervaci celé místnosti, čímž nejen že zanikají příležitosti k setkávání, ale blokují se stroje, které by mohly být používány souběžně. Právě komunitní aspekt je silnou přidanou hodnotou makerspace oproti běžné pracovní dílně ¹.

Kamion je oproti ostatním dvěma prostorům unikátní. Nemá sloužit jako otevřená dílna, ale spíše jako propagace maker movementu, digitálního řemesla a prototypování. Je tedy uzpůsoben spíše jako školní třída, během workshopů sedí 15 žáků u pracovních stolů s notebooky a následují postup na monitoru.

Dostupnost

FabLab je otevřen prakticky 24 hodin denně, vstup je řešen “na kartu”. Navíc poskytuje tzv. open hours, kdy je garantována přítomnost lektora. Mimo tyto hodiny se většinou v prostoru nachází někdo ze zaměstnanců, kdo je schopen odpovědět na stručné dotazy. V poslední řadě přichází na řadu právě komunita - sama jsem nejčastěji řešila problémy právě s ostatními makery - sdíleli jsme si tipy i pomůcky.

Makerspace na FF je závislý na otevírací době knihovny. Svými službami přitom cílí zejména na vysokoškolské studenty, kteří ovšem cítí, že během semestru nemají na koníčky a aktivity nad rámec studia pomyšlení. Až 32 % studentů uvádí, že na aktivity nemají čas, někteří je vnímají dokonce jako zdroj stresu, přestože jsou si vědomi potenciálních přínosů ².

Ideální čas na tvoření by byl v době letních prázdnin, ovšem tou dobou bývá knihovna i s makerspace uzavřena. Během posledních třech letních prázdnin bylo makerspace kompletně zavřeno pět ze šesti měsíců, v posledním byla knihovna otevřena pouze ve tří čtyřhodinových blocích ³. Obdobně je knihovna pravidelně zavřená v době vánočních prázdnin i státních svátků, kdy jsou studenti v Brně přítomni, ale nemohou makerspace využít.

Do kamionu žáci chodí typicky na 90 minutový workshop, mimo tento čas bývá prostor dílny dostupný spíše maximálně k nahlédnutí - není možné přijít tvořit na vlastní pěst nad rámec workshopů.

Novak doporučuje, aby byl vždy přítomný lektor ¹, ovšem nevnímám toto doporučení jako zásadní - je-li prostor určen pro dospělé osoby. Přítomnost lektora lze mnoha způsoby suplovat: ať už právě aktivní komunitou, “offline” pomůckami jako jsou vzorkovníky, nebo návody dostupnými na místě i online.

Burke ⁴ doporučuje, aby makerspace navštěvovali mentoři, kteří sdílí své zkušenosti s rodící se komunitou a přináší nové poznatky.

Školení

Co ovšem podle mě pokulhává v obou pobočkách FabLabu, je uchopení zacvičení nováčků v přípravě podkladů a používání strojů.

Ve FabLabu se školení na daný stroj odehrává maximálně jednou měsíčně, u méně populárních strojů (např. šicí stroj) je frekvence mnohem menší. Ve výsledku na školení dorazí i patnáct lidí naráz a zaučení tak dokonvergovala do frontální podoby. O stroji se členové učí z prezentace, ale absolutně chybí prostor pro odzkoušení v praxi. Členové jsou ponoukáni k vyzkoušení znalostí po vlastní ose, ovšem například se šicím strojem neumí všichni zaměstnanci pracovat - nemusí tedy být schopni pomoci v případě nouze.

FabLab ale tento nedostatek kompenzuje - ke každému stroji poskytuje podrobný návod a pomalu svá školení přepracovává do formy videa a plánuje do budoucna školit pouze online. V případě CNC školení probíhá naprosto odlišně - každého nováčka provede lektor celým prvním projektem jeden na jednoho. Výjimka plyne z obav o bezpečnost a školení je zpoplatněno nad rámec členského příspěvku.

V kamionu není cílem naučit žáky pracovat se strojem, ale naučit je připravit model k vytvoření. Obsluha strojů je z důvodu bezpečnosti ponechána na lektorech. Běžný workshop trvá 90 minut a kvůli časové tísni jsou workshopy vedeny frontálně - lektor na počítači předvádí kroky v softwaru a žáci opakují jeho postup. Nezbývá prostor na kreativitu nebo objevování po vlastní ose tak, jak by bylo žádoucí pro budování schopností pro 21. století ^{5 6}. Z Deweyho principů je tak naplněna pouze interaktivita a interdisciplinarita, na diskuzi a prototypování není prostor ⁷.

Kamion nabízí i 135 minutové workshopy, kde jsou žáci ponecháni své vlastní zvědavosti a sami řeší fiktivní zakázku. Zde už je více času na samotné prototypování, zkoušení různých možností a debatu nad rozhodnutími žáků tak, jak doporučuje Novak. Tyto workshopy jsou ale kvůli své délce v nelibosti škol a prakticky se nekonají.

Makerspace na FF dle mého názoru zvládá školení nejelegantněji. Díky malé kapacitě školení pro 2-5 osob je reálné, že si každý zvládne stroj vyzkoušet sám a dostat si práci s ním pod kůži.

Doporučení

Makerspace není tvořeno jen samotným prostorem, ale právě komunitou kolem něj a prostředím, které podporuje kreativitu a smysl pro inovace ¹.

Nejlépe zavedená praxe funguje ve FabLabu Brno, kde se po sedmi letech fungování dokázala vytvořit komunita makerů, která splňuje v podstatě všechny body toho, jak by správné makerspace mělo vypadat a fungovat.

Kamion FabLab University trpí nedostatkem času na aktivity, které by podnítily kritické myšlení žáků. Nedostatek času se projevuje i v přístupu lektorů, kteří místo role průvodce sklouzávají k autoritativnímu přístupu: problémy řeší za žáky, informace předávají bez kontextu, nepodněcují diskuzi nad rozhodnutími v procesu.

Lektorům z kamionu by pomohla osvěta k tématu i předání základních pedagogických znalostí - které k výkonu této práce nejsou vyžadovány. Současný stav vede k rychlému vyhoření nadšených jedinců až k jejich případnému odchodu.

Makerspace v knihovně je aktuálně silně omezeno velikostí prostoru. Rychlou a prospěšnou změnou by bylo uvolnění rezervačního systému a podpora využití místnosti více lidmi naráz. Bojím se, aby se současná samotářská kultura nepropsala i do nových, větších prostor a namísto komunitního makerspace nevznikla “jen” sdílená dílna.

v plné pdf verzi