Předmět informační vědy se pyšní kódem 01, čímž ho vnímám jako symbolické zakotvení celého oboru včetně všech jeho specializací v kontextu informační vědy a očekávala jsem, že mi poskytne pevný rámec, ve kterém mohu nad tématy KISKu přemýšlet.

Zamyšleníhodné myšlenky jsem ale na přednáškách nezvládla uchopit a měla jsem pocit, že větší vhled do informačních věd jsem získala čtením žluté bible. Sice jsem pochopila, proč jsou právě tyto čtyři na první pohled různorodé profilace v nabídce KISKu, ale v půlce semestru jsem se rozhodla upřednostnit pauzu a šetřit energii na třetí přednášku dne a obětovala tím svou účast na hodině.

Tím, že jsem od začátku věděla, že forma ukončení bude jen znalostní test s uzavřenými odpověďmi, tak jsem nebyla příliš motivovaná zajímat se pro problematiku samostatně a předmět pro mě odchodem z přednáškové místnosti přestal existovat. Absence zpětné vazby krom nicneříkající známky z testu, mě oproti jiným předmětům dost mrzí.

Prazvláštní bylo pozorovat, jak lidé z filozofické fakulty mluví o přírodních vědách. Jako matematička se záběrem do informatiky jsem narážela na místa, kdy se pečlivá definice pojmu v matematice překombinovala ve vágní koncept v teorii sítí a sama jsem byla překvapená, že se mi vlastně stýská po jasně definovaných pojmech a pevných hranicích objektů, nad kterými přemýšlím.

Odnáším si z předmětu spíše nové poznatky a náznaky úhlů pohledu, ale nemám pocit, že bych si vytvořila komplexní mentální model, jak o informační vědě přemýšlet.

Na tento předmět jsem se nejvíce těšila, až jsem se bála, že budu mít příliš velká očekávání. Nemůžu říct, že bych byla zklamaná - DISRI je super úvod do designu a designového myšlení. První tři týdny jsem se bála, jestli se nebudou jen opakovat poučky z internetových kurzů, ale to se nestalo. Dostali jsme vhled do zajímavějších koutů designu krom digitálního prostoru.

Jediné co mě mrzí je, že po absolvování přednášek vlastně nemám pocit, že bych si něco pamatovala. Nepsala jsem si poznámky a prezentace nejdou použít jako výukový materiál. Odnáším si z předmětu hodně vibes ale ty jsou člověku v budoucnu (včetně závěrečného testu) na nic. Bohužel je to daň za velmi interaktivní a mindsetovou přednášku.

Výstupy

• Is Social Innovation the Future of Design? Recenze knihy Design, when Everybody Designs
• malé dobrovolné úkoly

Nebudu lhát, knihovnictví není moje vášeň. Mám štěstí, že jsem ze svého okolí pochytila povědomí o roli knihovníků a knihoven nad rámec běžného půjčování knih, takže tento předmět nebyl zas tak velký krok do neznáma. Bála jsem se, že budeme zahlceni informacemi o provozu nebo akvizici, ale potěšilo mě, že jsme nezacházeli do technických detailů a bavili se o roli knihoven zejména koncepčně. Z předmětu určitě odcházím s větším respektem ke knihovnické profesi a mám pocit, že v knihovnách probíhá tichá renesance.

Ve druhé části předmětu jsem si poprvé vyzkoušela psaní odborné eseje - bohužel na témata právě z těch hodin, na které jsem nezvládla přijít. Ze psaní jsem byla velmi nervózní, vylekaly mě arbitrární formální požadavky, které působily jako bič na lenošivé studenty.

Poslední sada přednášek se týkala knižního trhu a ediční problematiky. Upřímně, papírovou knihu jsem před nástupem na KISK nečetla ani nepamatuji, takže naladění se na knižní trh a jeho specifika pro mě bylo obtížné. Týmový ediční projekt byl velmi náročný, ale ne nutně svou obtížností, spíše jako koordinací nemalého týmu sedmi lidí - všichni jsme se osobně nikdy nepotkali. Měla jsem ovšem štěstí na šikovné a spolehlivé spolupracovníky a se strategií "silný koncept - zbytek se poddá" jsme projekt zdárně stihli v první možném termínu. Vzhledem k jeho náročnosti ale byla hodně nepříjemná kolize se zkouškovým obdobím, jelikož jsem projektu nemohla dát energii, kterou si zasloužil. Určitě by bylo mnohem příjemnější řešit jej dříve v semestru, což ale kvůli harmonogramu přednášek ani nebylo možné.

Výstupy

• Rozhovor s knihovnicí na vesnické knihovně - responzivní verze | .png
• Esej: Pirátství knih a jeho pozitivní dopady - případ japonských komiksů

Role semináře je seznámit studenty (zejména nově příchozí) s jednotlivými tématy, kterými se KISK zabývá a podpořit nás v prvním kroku ke psaní diplomové práce.

Ocenila jsem volnou online formu, kdy jsem nemusela se nemusela zúčastnit hodin na témata, která mě spíše nezajímají.

Hlavním výstupem byla odborná rešerše k libovolnému tématu. Bylo to poprvé, co jsem měla pracovat s odbornými zdroji a vypracování jsem tak odkládala - jednak, jelikož jsem si nebyla jistá tématem, druhak právě kvůli nejistotě a strachu z práce s odbornými zdroji.

Rešeršní práce byla v mém případě docela frustrující - na vybrané téma calm technology se mi nepodařilo najít dostatek odborných (i neodborných) zdrojů a téma směřovalo jiným směrem, než jsem původně očekávala. Začala jsem tedy rychle vymýšlet nový směr, kterým se vydat, a neměla čas si jasně ukotvit téma.

Přestože už nějakou dobu pravidelně učím, lektoruju nebo vedu workshopy, nepřemýšlela jsem moc nad tím, jak to dělat dobře. Doufala jsem, že předmět pedagogické psychologie mi v tom trochu pomůže.

Obsahem předmětu jsem ale byla trochu zklamaná. Hodiny jednou za 14 dní sice byly léháro, ale klidně bych obětovala více času prezenční výuce, která pro mě přecijen nepřínosnější. Zklamalo mě, jak velká část předmětu byla věnována šikaně a jiným patologickým jevům - nezpochybnitelně jde o problematické jevy, které se často vyskytují, ale předmět je určen pro učící knihovníky a ti mají přecijen trochu svázané ruce, co se řešení šikany týče.

Ocenila bych, kdyby se předmět více soustředil třeba na přechodové aktivity, klima hodiny, aktivizační metody a jiné věci, které by měly širší škálu využití.

Líbila se mi interaktivita výuky, obzvlášť pak i rovnocenné zapojení studentů v onlinu.

Výstupy

V předmětu byly vyžadovány tři průběžné zprávy a závěrečná esej, která byla tématem hromadného kolokvia.

• Makerspace jako komunita, future skills
• Jak navrhnout makerspace tak, aby podnítilo zvědavost?
• Makerspaces x Dewey x pracovní činnosti
• Závěrečný úkol: Praxe makerspaces v Brně

Bloková výuka se konala začátkem semestru, kdy jsem ještě neznala žádné spolužáky. Byla to v podstatě má první hodina na KISKu a nebudu lhát, dojmy z předmětu mě nakoply energií minimálně na půlku semestru.

Výklad Michala Černého mi sice přišel trochu nestrukturovaný, ale zato velmi podnětný a měla jsem příjemný pocit, že překypuji novými úhly pohledu na design vzdělávacího procesu.

Výstupy

Výstupem z předmětu byl vzdělávací objekt, který po menších úpravách dodnes využívám ve svých hodinách.

→ Poznávačka AI generovaného textu.

Blokový předmět vedl Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze. Na hodinu jsem přicházela bez očekávání, ale odcházela jsem naprosto nadšená. Pan Řehák je vynikající přednášející a skvěle dokázal propojit známé principy (jako pyramida potřeb) s praxí. Některé z jeho pouček jsou těžké zkousnout a připustit si, že tudy skutečně vede správná cesta. Odnáším si zejména insights zkušenějšího člověka, které se ale rýmují s mou představou o světě.

Poprvé jsem si zkusila účastnit se plně distančního vzdělávacího kurzu a jednoznačně můžu říct, že to není nic pro mě. Hlavní forma učení bylo čtení textů, u kterých jsem měla problém se soustředit. Výstupem bylo velké množství anglických textů na různá témata a následné vzájemné hodnocení . Vidět ale práce ostatních studentů bylo velmi demotivující - na valné většině z nich bylo vidět, že jsou generované AI a ani nejsou upravené - úsměvné, při kurzu o AI etice.

Oceňuji, že šlo předmět "mít hotový" už dříve v semestru, ale nemám pocit, že by mi přinesl něco nového - respektive, že by se myšlenky uchytily.

Tento rok jsem (asi) naposledy organizovala popularizační akci pro budoucí studenty matematiky na Ústavu matematiky a statistiky Přírodovědecké fakulty. Tento rok jsem si řekla, že se kvůli svému vyhoření ze studia matematiky akce nemůžu zúčastnit osobně, a soustředila jsem se tedy spíš na korigování organizace před akcí a na předání vedení svému nástupci.

Poslední roky počet přihlášených účastníků padal volným pádem a letos padlo finální rozhodnutí přeorientovat akci ze středoškolské na seznamovák bakalářských prváků na matematice.

Jsem vděčná, že mi byla před pěti lety akce svěřena do rukou, a mnohé jsem si odnesla - zkušenosti s vedením lidí, organizování workshopů a zejména větší sebevědomí. Mrzí mě, že právě teď se sešla chvíle, kdy mám chuť se zlepšovat a přemýšlet nad akcí z nových úhlů pohledu, ale zároveň už se na matematice necítím dobře a nechci svou nechuť ze studia přenést na novou generaci.

Tento předmět pro mě představuje dosud nejméně uspokojivé áčko za celé své studium. Přednášky Michala Černého sice byly highlight pátečních bloků, ne nutně ovšem kvalitou obsahu, jako spíše nedostatkem lepší alternativy.

Obsah přednášek byl sice relativně poutavý a zajímavý, ovšem často se kryl s tématy, která již byla probrána v jiných EdTechových předmětech, častokrát tak docházelo k jakési duplicitě a slepým bodům. Celkově byl obsah plný zajímavostí, chyběl mi ale nějaký přesah do praxe a schopnost říct, že jsem se naučila něco jiného, než holá fakta.

Výstupy

• Pět průběžných úkolů dostupných na Medium.com
• Finální článek Young geniuses cannot push the frontier anymore

Doposud každý povinný předmět se mohl chlubit tím, že svým rozsahem byl relevantní pro každou ze čtyř profilací. U předmětu Literatura, kultura a humanitní vědy jsem na tento přesah marně čekala celý semestr.

Rozšíření literárních obzorů na mě působilo dojmem maturity z literatury pro pokročilé. Nyní s odstupem ovšem bohužel nemohu říci, že by ve mne předmět cokoliv zanechal.

Výstupy

• závěrečná esej
• návrh vzdělávací aktivity v knihovně

Nejobávanější předmět celého semestru byl sice velmi nervydrásající, ovšem vesměs přínosný. Když už k úkolu dorazila zpětná vazba, byla velmi konkrétní a na místě. Kdybych si lépe vybrala rámcové téma návrhu výzkumu, mohl by mi předmět dát mnohem více.

Výstupy

• návrh výzkumu informačního chování zaměřené na informační přetížení

Tento rok jsme byli pokusnými králíky v pilotní verzi tzv. metodologických workshopů. Ač jsem to nečekala, dvouhodinové posezení nad tím, jak přemýšlet o focus groups pro mě byla nejpřínosnější část celého semestru.

Ráda bych řekla, že povinný úkol zpracování projektu k diplomové práci mi pomohl si ledasco uvědomit, ale působil na mě spíše jako administrativní lejstro a ztělesnění ukončení předmětu. Téma diplomové práce nemám stále dostatečně rozhodnuté, nutnost zkonkrétnění ideí do formy projektu tak na mě byla příliš brzká.

Načasování předmětu bylo výborné - v době výuky jsem pracovala jako lektorka a potřebovala jsem odbornou podporu v tom, jak nad výukou myslet koncepčně. Všechny úkoly bylo možné si přizpůsobit vlastní praxi a mé pedagogické schopnosti se během tohoto semestru (nejen vlivem předmětu) posunuly na novou úroveň.

Bohužel, z nenadálých událostí musel být předmět vyučován zejména distančně, což mi velmi ztížilo schopnost koncentrace v hodinách a vůbec povědomí o tom, že předmět existuje.

Celosemestrální předmět byl veden jako skupinová práce a byť jsem měla štěstí na skvělý tým, mnohem raději bych úkol řešila sama a měla víc příležitostí pro to se něco naučit.

Velmi přínostný předmět, oceňuji zejména přesah do dalších oblastí přístupnosti a široký rozhled lektora.

Výstupy

• Sada doporučení pro tvorbu přístupných dokumentů v LaTeXu.